89th Birthday of Vilem Lauberger
Svazek 30 (1981) ČESKOSLOVENSKÁ FYSIOLOGIE Číslo 2
29. srpna 1981 jsme oslavili devadesátiny našeho předního badatele světového významu, akademika Viléma Laufbergera.
Za své vědecké objevy a záslužnou vědeckoorganizační činnost mu byla propůjčena vysoká státní vyznamenáni, čestné doktoráty, čestná členství vědeckých společností. Byl mezi prvními, kterým byla udělena Zlatá medaile Slovenské akademie věd a ze zahraničních uznání uveďme zejména to, že je nositelem Komandérského kříže řádu Polonia restituta.
Akademik Laufberger se podílel jako spolupracovník Zdeňka Nejedlého na budování ČSAV, byl tehdy prvním náměstkem presidenta ČSAV a členem presidia ČSAV. Byl předsedou Biologické společnosti v Brně a prvním předsedou Fysiologické společnosti J. E. Purkyně. Zasloužil se při budováni lékařské fakulty v Brně a v Praze a spolupůsobil při vzniku Slovenské akademie věd.
Pro celý nesmírně plodný život akademika Laufbergera je charakteristicky hledačský cit, kterým dovedl s předstihem odhadnout světové trendy ve vývoji fysiologie. Tak již jeho první slavná práce o přeměně neotenického axolotla-larvy patří k zakládajícím pracím endokrinologickým i vývojově fysiologickým. Již v tomto období se pokusil o obecnější pojetí významu hormonů v organismu a toto obecnější pojetí dále rozvinul zejména po svých pracích u mechanismu účinku insulinu, kdy v rozpravě "K biologickému významu vnitřní sekrece" (1925] pojednává u vzájemných regulačních vlivech mezi jednotlivými žlázami s vnitřním vyměšováním a zejména u regulačním významu vegetativního nervstva. Pokusné práce o účinku insulinu jsou pozoruhodné nejen svým výsledkem (vybudování teorie blokády glukoneogenese), nýbrž i metodologii, které zde Laufberger použil: vycházel z matematické úvahy o vztahu mezi zásobou glycidů v organismu a výdejem energie. Tento způsob je pru Laufbergera typický a jím stoji u zrodu dalšího moderního odvětví, které se v poslední době ustanovuje - biomatematiky.
Velkolepým objevem tohoto biochemicko endokrinologického období Laufbergerova je "buněčná mřížka" (1933-34]. Zjistil, že se za jistých podmínek z buněk uvolňuje látka, která tvoří jakýsi její molekulární skelet. Byla to nukleová kyselina - "duše" živé hmoty, jak obrazně Laufberger říkával. Tyto jeho práce obsahují zárodky několika dalších objevů, a tímto svým výzkumem opět Laufberger zakládajícím způsobem spolupůsobí na vzniku nového progresivního odvětví - molekulární biologie.
Dosud líčené období vychází zejména z Laufbergerova zaměření biochemického; ve světě nejproslavenějším završením tohoto období je objev ferritinu, který je od zveřejněni na XV. mezinár. fysiologickém sjezdu v Leningradě a v Moskvě (1935) trvalým předmětem výzkumu světových badatelů. Objev ferritinu se stal významným podnětem, který inspiroval k řadě dalších objevů. Byly založeny dokonce kluby pro výzkum ferritinu a výsledky byly zveřejněny asi v tisíci pracích. Zmíníme se jen o několika hlediscích, rozpracovaných v sedmdesátých letech: vyvinuti radioimunologické metody určování ferritinu v plasmě, užívané k zjišťování obsahu železa v organismu, umožňuje zdokonalení léčby jistých anémií. Neobyčejně zajímavé jsou práce u ferritinu u holubů, kde je jím dudávánu železo do magnetitového orgánu, který sklouži k jejich navigaci. Podařilo se zjistit všechny aminokyseliny, z nichž ferritin sestává a určit 28 podjednotek o molekulární hmotnosti 18.000. Svým dlouhodobým inspirujícím působením je tedy ferritin skutečně velký objev.
Vedle matematiky a chemie byla další velkou inspirací Laufbergerovou zcela zákonitě fysika. V tom byl akademik Laufberger velmi důsledný a při zkouškách studentů z fysiologie se vždy díval do indexu, jakou známku získali : fysiky a chemie. Těchto inspirací Laufberger využil v době 2. světové války, která mu znemožňovala pokračovat v experimentální práci. Věnuje se obecným úvahám u činnosti ústředního nervstva, dospěl k hluboké myšlence, že činnost ústředního nervstva lze pro veliké množství jeho prvků pochopit jen z modelu, k teorii paměti na základě krouživého vzruchu (tento princip byl později využít v samočinných počítačích, které simulují některé funkce mozku), zpětné vazbě a dalším výkladovým mechanismům, zveřejněným v r. 1947 ve "Vzruchové teorii" - rok před vydáním Wienerovy knihy "Cybernetics". Tím se dostáváme k dalšímu modernímu odvětví, jehož přístupy Laufberger předjímal.
Teprve po válce se mohl akademik Laufberger věnovat experimentálnímu výzkumu vyšší nervové činnosti, a to podmíněným reflexům u člověka. Vznikla významná práce o podmíněné představové blokádě a-rytmu v EEG (1949). Byla to bezděčná oslava 130. výročí první - pokud je nám známo - experimentální práce o podmíněných reflexech v historii vědy, a to od J. E. Purkyně o tvorbě představového podmíněného reflexu zornicového. Vilém Laufberger si velmi vážil svého bezprostředního učitele Babáka, ale vždy se cítil byt zprostředkovaně také žákem Purkyňovým.
Výrazem tohoto trendu Laufbergerova bádání bylo založení Laboratoře vyšší nervové činnosti ČSAV. Na prvém místě v budování pracoviště byla metodologie, která vždy umožňuje další vývoj toho kterého vědeckého oboru. Zde opět stál Laufberger v první linii. Přijal dva "elektroniky" ještě jako studenty, Miroslava Netušila a Vladimíra Nováka, aby ještě v období "vtiskávání" spojili elektroniku s lékařskými vědami a ti vlastně byli našimi prvními biomedicínckými inženýry - upět obor, který se ustanovil a organizačně zakotvil zcela nedávno a Laufbergerovo pracoviště bylo první tohoto druhu, které tuto odbornost de facto zavádělo. Ideálem výsledku měřeni byl tehdy zejména grafický zápis, odtud přejmenováni pracoviště na Laboratoř grafických vyšetřovacích metod.
Většina úspěšných badatelů setrvá na určitém koncepčním stádiu, které považuje za konečné, ale dále jej rozvíjí jen v detailech. Ne tak Laufberger! Ačkoliv byl propagátorem elektrofysiologických metod, opět si s předstihem uvědomil, že perspektivní je "živy záznam", který se dá dále zpracovávat samočinnými počítači. Podle Laufbergerova návrhu byl sestrojen tehdy velmi progresivní přístroj .s osmistopou diskovou pamětí. A tak Laufberger, ačkoliv byl protagonistou grafických vyšetřovacích metod, sám pracoval na překonání stadia, v němž byl ideálem dokonaly grafický zápis. Jeho pracoviště spolu s Fysiologickým ústavem ČSAV bylo prvním lékařským zařízením, které vlastnilo samočinný počítač. Toto věčné mládí Laufbergerovo se projevuje i jeho zájmem o moderní hudbu: každý rok se zúčastňoval týdne nejnovější naši hudby (Laufberger je sám hudebník, v mládí se učil zpívat).
Od padesátých let se Laufberger pokoušel o proniknutí do zákonitostí elektrického prostoru srdečního. Tomu sloužila jeho metoda spaciokardiografie, která spoji]a tři na sebe kolmé vektorkardiogramy v integrovaný obraz.
Laufberger si vytvořil vlastni svodnou soustavu spočívající na principu uložení elektrod na osy z elektrického středu, který zprůměrnil a jejichž zesíleni korigoval podle pelvimetrem měřeného hrudníku. Touto metodou pak definoval rovinu QRS, v jejíž rovnici spatřoval část hledané teorie elektrického prostoru.
Toto období je charakterisované též Laufbergerovou organisační prací v oboru, neboť je spoluzakladatelem, společně s polským badatelem H. Kowarzykem a naším I. Ruttkayem-Nedeckým, vektokardiografických kolokvií, která se v posledních 20 letech stala všeobecně uznávaným (a v Evropě jediným] mezinárodním vědeckým shromážděním v oboru vektorkardiografie.
Tato epocha Laufbergerovy práce měla velký význam pro orientaci v mnohostranné složitosti problematiky elektrického prostoru srdečního a práce o symetrické vektorkardiografii ukončila Laufbergerovo spaciokardiografické období, v němž objasnil příčiny dosavadních neúspěchů světové kardiografie - vytvořit nějakou obecně přijatelnou metodu strojového zpracování elektrokardiogramu. Toto období Laufbergerovy činnosti bylo dovršeno jeho osmdesátinami.
Nový, podstatný a zcela původní krok v této oblasti výzkumů učinil Laufberger tím, že vypracoval metodu tzv. oktantů, kterou v současné době završuje.
Aby vědecký pracovník dospěl k nějakým významným výsledkům, nemůže - jak je všeobecně známo - pojímat vědeckou práci jen jako povoláni, nýbrž jako poslání, kterému cely život zasvěcuje. V tom je nám opět Laufberger příkladem. Když před 2 lety onemocnělo jeho srdce a on všechny obtíže vítězně překonal, prostudoval si výsledky svých předcházejících vyšetření na základě oktantové vektorkardiografie, a byl velice potěšen, že jím před 6 lety se podle jeho metody objevily příznaky, které vyústily patologické změny, a že tak i na vlastním organismu prokázal validitu své metody.
Předvídáním trendů ve vědě a odhadováním dalšího vývoje, jakož i šíří přístupů je Vilém Laufberger důstojným nástupcem J. E. Purkyně.
Akademik Vilém Laufberger se těší neobyčejné duševní svěžesti a je vzorem svou oddaností vědě. Přejeme mu skálopevné zdraví, aby mohl uskutečnit všechny své velkolepé plány. Všichni se těšíme, že provede ještě další důkaz na svém organismu, a to daleko více žádoucí než předchozí, a to důkaz předjímavosti svého článku z roku 1958 - "100 let života na dosah ruky", a to v plné tvůrčí svěžesti.
Ctibor Dostálek, 1981